Místostarosti 24.3.2024: 🏙️ Město a bytová politika
Dobrý den,
vítejte u nejnovějších Místostarostí. Prosvištíme události z pondělního zastupitelstva i drobnosti ze správy majetku. A na závěr si dáme fakultativní pokračování věčného seriálu Proč je v Česku draho.
🏙️✍️Tento týden byl především ve znamení pondělního zastupitelstva. To mělo na programu hlavně developerské smlouvy a pár drobností, jako je třeba náprava toho, že ve vyhlášce o psech se ptáme na rasu psů, což je protizákonný rasismus. Všem psům se omlouváme, z jejich rasy jsme nic nevyvozovali a vyškrtli jsme toto políčko z vyhlášky. Pravda je, že vyhlášku jsme připravili kdysi dávno, ještě v době, kdy to nikoho netankovalo a teď, když to tankovat začlo, to prostě měníme.
Zastupitelstvo města
Ze zastupitelstva si dovolím tři věci zmínit.
1️⃣🏙️Za prvé, po dlouhé době se narovnává smlouva mezi městem a Domoplanem, což je ta novovýstavba na Vrábí, bývalý Sedmikráskov, dnes Mariánská stezka. Bývalé vedení tam schválilo výstavbu 300 bytů v naprosto nevhodném místě, kde měly být rodinné domy. Získalo tím maličkatý příspěvek na školku, která by velikostně stihla obsloužit stěží ty novopřistěhovalé obyvatele. Nikdy jsem nepochopil, jak se to mohlo takhle dovolit. Tak nově se dodatkem ke smlouvě škrtla ta školka a domluvilo se, že za plnou výstavbu bude městu zaplaceno až 35 milionů Kč, tj. dle dnešních zásad. V zásadě překvapující je, jak to šlo snadno, stačilo si říct. Proto nás tak s Janem Jirovským a starostou rozesmálo, když na zastupitelstvu při hlasování o tomto bodu zase jeden opoziční zastupitel prohlásil, že by dojednal více. Měl přeci dříve tolik času to vyjednat lépe...
2️⃣🏠Za druhé městská bytová výstavba. Na zastupitelstvo dorazila opět paní Vojtíšková, tentokráte už ne se smyšlenou historkou o tom, že bydlím v jejím bytě (tu jí mezí tím soud zakázal šířit, viz níže), ale s investigativním zjištěním, že město hodlá stavět městské byty a jestli to náhodou nehodlá dělat na jejím pozemku. Ujistili jsme ji, že nikoliv, že v dotyčné oblasti na Kralupské město vlastní cca 11-12 tisíc metrů čtverečních, ale že už jsme samozřejmě jednali s majitel dalších dvou sousedních pozemků včetně jejího společníka o tom, zda nám pozemky neprodají. V každém případě, tohle má před sebou ještě dlouhý proces, nejprve bude potřeba udělat územní studii a dořešit, jak ta oblast bude vypadat, pak teprve případně měnit územní plán a žádat o stavební povolení na základě projektu a plánu. Nicméně nám to přijde smysluplné, město by tak postavilo 100-150 bytů a vedle sídliště by vznikla další infrastruktura jako obchody, kanceláře, společenské prostory. Protože téma na zastupitelstvu zaujalo, uděláme o tom větší článek do květnových Městských listů, ty dubnové jdou právě do tisku.
3️⃣♻️Za třetí příjezdová cesta na sběrný dvůr. Byl to vlastně poslední bod na zastupitelstvu, původně jsem jej vůbec nevyhodnotil jako problematický, což se ukázalo být chyba. Dráždil osobou prodávajícího. Od rodiny Mojžíšových jsme měli vykoupit kus pozemku pro rozšíření přístupové cesty na městský sběrný dvůr. Měli jsme problém s vjezdem větších vozů, zejména náklaďáky, co odvážejí kontajnery, musely vjíždět do pole, aby se vytočily. Mojžíšovi nám nabídli oddělit pruh a tím cestu dostatečně rozšířit, cena 400 Kč za m2 je zcela v intencích toho, co město je zvyklé platit. Jenže se zase strhla ostřejší výměna názorů. První výhrada byla, že tímto území otevřeme developerovi, protože v prodejní smlouvě je závazek města umožnit napojení z území developera na tuto silnici. Nicméně tento závazek v minulosti již město uzavřelo a jen byl znovu ve smlouvě zopakován. Navíc o tom, co se v území postaví a kam se co napojí bude rozhodovat územní studie, která se právě dodělává a ta developera zaváže zrealizovat jen to, co se dohodlo. Čili město se odkupem nedostává do žádné nevýhodné pozice. Druhá, podstatně validnější připomínka byla, zda to nemáme nechat být a počkat, až se začne stavět a pak to nechat udělat developera. Jenže to bychom čekali spíše pět a více let, než se situace začne řešit a s ohledem na to, že výkup pozemku obnášel 400 000 Kč, přišlo mi důležitější zajistit jediný vjezd na jediný městský sběrný dvůr, kde bych se nerad majetkově dostal do potíží, než ušetřit tuto částku. Samotná výstavba plnohodnotné silnice bude později na developerovi, my si zde jen zpevníme kus příjezdu. Jenže pak se na této výhradě opozice začala točit dokolečka a mě už přiznám se praskly nervy, takže jsem vylítl a křičel, že přeci nemůžeme pořád čekat, jako tady bylo zvykem, musíme ty věci odbavovat. Za vylítnutí se omlouvám, za názorem si stojím: v minulosti tu bylo zvykem řadu problémů neřešit s tím, že se vyřeší časem, jenže pak mnoho let komplikovaly život lidem ve městě. Není důvod ušetřit z pohledu města drobné peníze a pět let mít v nejistotě sběrný dvůr a blbě se na něj dostávat. Ale jak správně poznamenali druhý den úředníci majetkového odboru: vůbec jsem se neměl rozčilovat, maximálně by se to neodhlasovalo, jezdilo by se na dvůr bahnem a všem by to bylo fuk.
A to je tak asi vše podstatné ze zastupitelstva.
⚒️Jedna milá drobnost: definitivně jsme uzavřeli kauzu neprůjezdné ulice Skorkovská za benzinovou stanicí ve Staré Boleslavi. Kauza se táhne od roku 1997, kdy se zde připravoval projekt výstavby domů, ulice se měla vybudovat, jenže se vybudovala a následně ji RobinOil zneprůjezdnil (v rozporu se zákonem). Desetiletí vyjednávání města k ničemu nevedlo. Po mém nástupu na radnici jsme jednání obnovili a konflikt eskalovali. V prosinci byly zábrany odstraněny a tento týden jsme se potkali s ředitelem Čepra, které se mezi tím stalo majitelem RobinOilu. Situaci jsme si po čtvrt roce vyhodnotili, usnesli jsme se na tom, že nenastal žádný katastrofický scénář typu "ulicí masivně jezdí kamiony" a že Skorkovskou můžeme nechat takto průjezdnou a ještě zvážíme, zda město nepožádá o převod ulice. Nicméně tím by se situace měla uzavřít. Hlavním důvodem schůzky byla ale celková spolupráce. Čepro je pro město zajímavý partner, má v našem okolí důležitou infrastrukturu (včetně hasičů) a mimo jiné má v Mstěticích plničku na vodík. My uvažujeme o zavedení vnitroměstského MHD, které by mohlo být postavené právě na vodíku, takže by se nám vodíková infrastruktura v sousedství města hodila. A Čepro by bylo ochotné nám podat pomocnou ruku, protože i pro něj je vodíková infrastruktura zajímavá, má s ní velké zkušenosti. Uvidíme, kam nás jednání zavedou.
🚧Ve Staré Boleslavi jsme namontovali uvítací cedule u kruháče. Nemohou být na kruháči (tam projíždí nadměrný náklad), tak jsou vedle něj, v záhonu kytek. Podle mě se to moc povedlo, corten jako trvale rezavý kov se ke Staré Boleslavi krásně hodí. Díky za to architektu Markovi, byl to jeho nápad (a starosta to dotlačil k usazení). V Brandýse zbudujeme něco podobného, tam teprve získáváme pozemek.
🎥Máme nové kamery u několika odpadových stání. Je to zajímavé. Tak například z pátku na sobotu ve 2:45 v noci přijeli na Dolík dva pánové na kole, slušně oblečení, překlopili kontajner na elektroodpad a vyrabovali ho. Že by to tam po sobě uklidili, už je nenapadlo. Nevím proč, to se dozvím, až se jich na to přeptá policie.
💡Proč je v Česku draho? Hlídání ceny po logice a po zákonu
Dejme si spolu další díl, proč je v Česku draho. A podívejme se na stavební zakázky. A vynechme korupci jako takovou, s tou já se nesetkal, věřte nebo nevěřte.
Už jsme si říkali, že za část drahoty v obecní stavbařině může nešťastný systém dotací. Obce musí mít v šuplíku projektové dokumentace, které jsou drahé, stojí spíše statisíce a na střední projekty typu oprava historického domu spíše miliony korun. Tyhle dokumentace, když se "neudají" v dotaci, se musí jednou za pár let aktualizovat a to stojí ranec. Ale to není jediný problém.
Další problém je, že státní stavební zakázka nemá jednoho přímého "majitele". Na těch méně úspěšných projektech to funguje tak, že o něm rozhoduje dosti randomly vzniklý komitét úředníků, zpravidla všech z úřadu ochotných se projektu účastnit. A ti vznášejí svoje požadavky, které ctí zákon, ale ne vždy logiku financování velké stavby. Do realizace projektu se tak zanese hromada požadavků, která jej v součtu prodraží dosti podstatně, přitom každý jednotlivý požadavek je logický, plyne ze zákona, jenže jeho maximalistické pojetí je drahé. Dejme si příklad, ať neteoretizujeme a ať plasticky vidíte, o co jde.
Chceme stavět školu ve Staré Boleslavi, projektovaná cena má být 1,2 mld Kč, pro cca 1000 žáků. Pro nás obrovská stavba (největší od revoluce), jejímž investorem je město a jeho Odbor investic a správy majetku. Řeší se projekt a průběžně do něj naskakují vícepráce, které jsou logické, ale nepovažuji je za účelné.
Například: ve škole budou služební byty pro školníka a příkladně pár učitelů. Otázka projektanta je: mají tyto byty mít samostatný fakturační elektroměr nebo pouze podružný elektroměr? Je to jednoduchá otázka a má mít vlastně jednoduchou odpověď, buď a nebo.
Rozeberme si situaci.
Když bude samostatný fakturační elektroměr, bude mít nájemce bytu smlouvu přímo s dodavatelem energií a bude platit energie jemu, městu nemůže tedy zůstat být dlužen. Jasná výhoda pro město, nebude muset nic fakturovat ani nebude v riziku neplacení. Úřad je jasně pro tuhle variantu.
Jenže škola má vlastní trafostanici a je připojena na vysoké napětí, čili aby to takhle fungovalo, musela by se vykopat zvláštní připojka na opačnou stranu ulice, cca 300 metrů do vedení nízkého napětí. Náklady na akci jsou v řádu stovek tisíc korun.
Následuje dvacetiminutová rozprava, kde úředníci namítají, že spadneme do rizika neplacení od nájemníka a že vzniknou náklady s fakturací elektřiny z podružného měřidla, které navíc bude stát další peníze, zatímco vlastní elektroměr by si zaplatil distributor.
Namítám, že elektroměr stojí tisícovku a na fakturaci energií máme městskou firmu, která za pár desetikaček měsíčně faktury vystaví, čili ani to nebude zásadní nárok na školu. Rozpravu uzavírá přítomný ředitel jiné naší školy, když říká, že byt je služební, nájem končí s pracovní smlouvou a že tudíž velký potenciál neplacení tam nevidí.
Poté se ukáže, že škola stejně bude muset nájemníkům fakturovat teplo a asi i vodu. Kdosi namítá, že nájemníci by měli mít samostatný vlastní plynový kotel a nepoužívat školní tepelné čerpadlo, aby to bylo oddělené. Náklady přes 100 tisíc Kč na byt a další statisícové náklady na plynovou přípojku. Nikomu to nepřijde moc divné to tak udělat, nakonec ale situaci uzavíráme s tím, že samostatné bytové přípojky nebudeme zřizovat. Plus jako výhodu vidím, že nájemník bude mít elektřinu i topení levnější, než kdyby měl samostatné přípojky.
Někdo na mne temně mručí, že toho jednou budeme litovat, že jsme to tak udělali.
A to je právě ono. Za dvacet let se skutečně možná ukáže, že by bývalo bylo lepší to udělat jinak. Jenže to je hypotetická možnost, zatímco naše reálná nutnost je udržet stavbu v limitní částce a to nejde udělat tak, že tam přihazujete každou věc, kterou vám někdo nabídne s tím, že "jednou, možná, to bude potřeba". Je nutné sekat náklady a trvat si na tom. A to je velmi těžké, protože mručení "zbytečně ušetřil" se teď s lidmi, kteří o něčem nakonec rozhodli, ponese donekonečna, stejně jako se donekonečna budou někteří lidé snažit to rozhodnutí zvrátit. Což je velmi vysilující a také velmi nákladné, neboť kontrola toho, zda se dodržuje dohodnuté, stojí dost času. A je to další důvod, proč v Německu a Rakousku se žije dobře: tam se rozhodne a podle toho se jede, neexistuje neustálá relativizace rozhodnutí.
Z toho důvodu jsem v pátek poprvé do jednoho spisu přiložil svůj přípis, jak jsme se dohodli a rozhodli, aby rozhodnutí nemohlo být donekonečna relativizováno. Uvidíme, jak to zafunguje.
Vše nejlepší do nového týdne z #městoje♥️
přeje
Patrick Zandl