Místostarosti 19.11.2023: Kde jsou problémy v dotačním systému?
Co nového ve správě městského majetku a kde je problém v dotačním systému?
🏙️✍️Co nového v městském majetku? Týden byl kratší o páteční svátek, ale o to výživnější.
💰Tak především se dokončuje rozpočet, bude se představovat zastupitelům. Je tam několik zajímavých bodů. Tak především do rozpočtu přestáváme dávat věci, které nemají projekt, tudíž je nejisté, jak to bude s jejich realizací. Peníze se pak nestihnou vyčerpat a kvůli pravidlům je nepřetáhneme do dalšího roku nijak jednoduše. Z toho důvodu nejsou v rozpočtu některé věci, které se vyvrbují právě teď.
🏚️Tak například Ministerstvo pro místní rozvoj poslalo upozornění, že bude vypisovat dotaci na bydlení. Musíme tedy najaře dopracovat projekt proměny budovy Kim Ir Sena ve startovací byty (bez parkování), což je momentálně jediná možnost (kromě vašeho štědrého daru ovšem!), jak budovu zachránit a vrátit do života. Právě do ní horempádem cpeme peníze, do budovy zatéká, rozsáhle degraduje a jestli s ní něco neuděláme, je to její předposlední zima. Tím se dostáváme k tomu, že bude vhodné řícti si něco o systému dotací, ale to až na konci newsletteru.
🚕Podstatné bylo dopracování seznamu stovky sporných parkovacích lokací. V rámci průzkumu jsme si nechali zmapovat celé město “parkovacím generelem”, abychom si ujasnili, kde se parkovat dá a kde by se parkovat mohlo a jaké jsou kde problémy. Dalo to dost práce, spoustu poznámek, například musíme informovat bytová družstva, které vlastní kompletně pozemky kolem svých domů o tom, až/pokud budeme v oblasti zavádět zónu, protože jejich parkovací stání do zóny nezahrneme, ani je nebudou naše fotoauta kontrolovat. Majitelé pozemků na to včas budou muset nějak reagovat. Jiný typ poznámek? “Pozemek v majetku kraje, parkování zde dnes na dobré slovo, doporučujeme do toho nevstupovat.” :)
🛣️Jednu věc jsem si při tom uvědomil. Velké množství z té stovky sporných míst řešíme v rámci nějakého revitalizačního projektu. Ne snad, že bychom příští rok vyřešili všechno, ale je rozpracované dořešení velkého množství vágních sídelních prostorů. A jak jsem teď automobilem cestoval za schůzkami po středočeském kraji, musím konstatovat, že péče, jakou starosta Robert Pecha věnuje silnicím, je setsakra vidět. I v tomhle případě ještě nějaká ta práce samozřejmě zbyla, ale už teď je vidět, že v počtu děr na metr čtvereční jsme se dostali ze středočeské TOP9 :)
🏙️Pokračujeme se zpracováním návrhu změn v přidělování sociálních a městských bytů. Systém je dnes pod optimem doby, takže se zjišťuje, jaké jsou názory na úřadě, potřeby lidí a zkušenosti jinde. Sběr těchto dat zabírá dost času :(
♻️Zvyšuje se panika s legislativou kolem literingu, tedy smětkových odpadů. Každý týden se ozve někdo vyděšený z okolní obce.
🇮🇱Na ulici mě odchytl občan a vynadal mi, jak jsme si to dovolili, dát na radnici izraelskou vlajku. Že když o tom nic nevím, tak si vůbec nemůžu tu vlajku dovolit někam cpát. Zmátlo mě to. Paradoxně je to to jediné, co jsem kdy vystudoval, dlouho jsem tu pobýval, mám tu přátele a svého času jsem vládl jazyky (ano, praxe už dávno chybí). A ačkoliv zdejší situaci neumím vidět černobíle, stejně tak nebudu nikdy souhlasit s cíleným vražděním civilistů tak, jak to předvedl Hamas. Jenže jak tohle přetavit do vteřinového rozhovoru s rozrušeným občanem? Nakonec jsem smířlivě prohlásil, že Rada města židům toho Ježíše odpustila.
Proč je v Česku draho? Tentokráte k dotacím…
Pojďme na ty dotace. Jsou důvodem, proč je u nás draho. Jenže ne obecně, protože jsou, ale proto, jak fungují.
Dotace ve své formě jsou podstatou sdílení veřejných statků. Celosvětově. Centrálně vyberete daně a pak se místních úřadů zeptáte, co potřebují postavit a podle povahy státního zřízení jim na to pošlete peníze nebo to centrálně postavíte. Pokud se nepustíme do myšlenkových dobrodružství o funkčním libertariánství, moc nic na tom v principu nevymyslíte. Funguje to tak všude. Jenže podstatně lépe, efektivněji. Proč?
První část toho problému je, že stát nedává peníze na cokoliv, ale dotace vypisuje oborově. Zjednodušeně řečeno ve vzdělávání letos stavíme školy, příští rok dětské skupiny, ale ne školky a další rok třeba něco horečně nasypeme vysokým školám. Pokud tedy chcete stavět školku, musíte počkat až za rok, nebo také ještě později, protože ona se možná nevypíše, nebo se vypíše pro menší obce či jinak budou podmínky nepříznivé. Kromě toho ano, stát může usoudit, že nebude pro předškolní vzdělávání podporovat školky, ale dětské skupiny a tak dotace budou hlavně na ně. Jenže vaše obec zrovna opravdu potřebuje školku, takže co s tím?
Být připraven! Připraven jste tak, že máte alespoň studii, nejlépe už rovnou projekt ve fázi stavebního povolení. Státu se totiž začala stávat jedna nepříjemná věc. Přiklepl peníze na bohulibý záměr, jenže žadatel nebyl schopen stavbu vůbec zahájit. Banálně řečeno se ukázalo, že z nějakého dosti dobrého důvodu projekt neklaplne: památkářům se nelíbilo umístění betonové budovy mezi dvě gotické katedrály, nepodařilo se získat pozemek nebo i jen včas změnit územní plán. To jsou vady dosti podstatné, pro které se věc nerealizuje, nebo nerealizuje včas a zbývají neproinvestované prostředky. A tak stát začal brát zřetel na stádium připravenosti projektu. Studie alespoň naznačuje, že projekt půjde realizovat, neboť se zvážily zjevné “výzvy”, projekt tomu už rovnou dává přesnější finanční rámec a stavební povolení znamená, že teď už záleží jen na tom, jestli dorazí peníze. To je v zásadě spolehlivé řešení. Bohužel má zásadní dopad. Na cenu.
Za prvé zdaleka ne každá žádost vybavená studií či snad i stavebním povolením je vybrána. Často trvá několik let, než se podaří, z výše popsaných důvodů.
Za druhé, každé takové stádium stojí hodně peněz. Studie stojí u menších stavebních projektů desetitisíce až statisíce, projekt pak už statisíce až miliony. Zejména u malých staveb je podíl ceny projektu neúměrně vysoký, až třetina celého díla. Nikdo nezpochybňuje, že projekt je potřeba, ale je tu velké ale, které si řekneme za třetí.
Za třetí projekty rychle zastarávají a potřebují změnu, která je odůvodněná a k lepšímu. Což ale znamená, projekt nechat přepracovat. Takhle předchozí radnice v roce 2019 vysoutěžila projekt renovace městského kina za cca 500 000 Kč, což byla i dobrá cena. Projekt se zdržel kvůli nesouladu s památkáři a když jsme radnici převzali, už byla také jiná situace. Městská policie se z objektu odstěhovala a bylo možné použít její prostory, takže větší zásah do projektu. Nakonec bude projekt stát téměř dvakrát tolik, než kdyby se nepřepracovával a dělal rovnou načisto. A v tomto případě ještě budeme stavět za své.
Za čtvrté, řada projektů svou šanci nikdy nedostane, nebo jsou vypsané podmínky, pro které je potřeba je rychle změnit. Někdy to jde snadno, když stát řekl, že nebude podporovat umělecké vzdělávání, ale technické, tak se honem v projektech mazaly popisky jako “hudební sál” a dopisovalo se “přednášková aula”. Jindy je to slabší. Když se například před desetiletím dělala Polabská cyklostezka, do poslední chvíle se plánovala jako levnější, mlatová cesta. Jenže pak se dotace vypsaly jen na asfaltové a nezbyl čas na velkou změnu projektu, takže se v podstatě jen nahoru nalil asfalt. Což se teď mstí, protože cyklostezka je v nedobrém stavu.
Výsledkem toho všeho je, že chvályhodný záměr přerozdělit dotace na potřebné projekty vyústil v poměrně drahý systém, který slušně živí projekční kanceláře, ale vlastně ani jim nedělá radost. Je dosti obvyklé, že se projektant mezi řečí zeptá, zda jde o projekt do dotace, nebo zda projektuje něco, co má vyšší jistotu stavby. Málokomu se chce věnovat puntičkářskou pozornost na něco, co se postaví kdo ví kdy a kdo ví jak. Na úřadech se pak plní šuplíky projekty, které přijdou k užitku kdo ví kdy a jak. A každá taková složka stojí spíše statisíce.
Jak ten systém změnit?
Inu, především zrychlit stavební řízení, o což se snaží MMR. Pak by totiž bylo jedndoušší mít jen studie či záměry a v momentě, kdy se vypíše dotace, pracovat ten rok horečně na projektu a jeho stavebním povolení. V momentě, kdy si na stavební povolení efektivně vyplácáte většinu té lhůty, jste nahraní. Zrychlené stavební řízení by ušetřilo obrovské peníze na efektivněji fungujícím dotačním systému, protože stát by věděl, co se skutečně může postavit a obce by měly slušnou jistotu, že všechno stihnou v termínu, i když nebudou držet plný šuplík nablind sepsaných a několikrát upravovaných projektů.
Pak se samozřejmě dá zvážit, zda vypisovat konkrétní témata dotací a nedělat jen balíky peněz. To by bylo lepší pro obce, ale chápu, že to bude nevhodné pro stát. Stát totiž chce konkrétně podpořit například rozvoj technického školství a je mu “jedno”, kde. Pokud chce zvýhodnit nějaké regiony, může to do dotace napsat, ale v zásadě mu jde o to, zřídit co nejvíce míst za balík peněz, který na to mají. Čili přijde určité číslo žádostí, ty se seřadí podle kritérií a udělá se čára tam, kde peníze došly a fakt, že si někdo žádá podvacáté za sebou a pořád nedostává, je spíše jeho chyba a téma k obecnímu zamyšlení.
Vše nejlepší do nového týdne z #městoje♥️
Přeje Patrick Zandl
PS: Tohle je pivovrba z Popovic, kde roste u rybníčku. Teď už je ale dost vypitá…